„Strašně mě lákalo to prostředí. Chtěla jsem bojovat za spravedlnost. Dostala jsem se mezi dvacet nejlepších, ale nakonec brali jenom čtrnáct. V posledním kole byly psychologické testy, a ty jsem zřejmě zvládla hůř než ti, co postoupili,“ vzpomíná Kerekes. K policii ji nevzali. „Co teď?“ říkala si. Vzpomněla si na svoje divadelní úspěchy a přihlásila se na Vysokou školu muzických umění, kde uspěla.